Fotogalerie

Zajímavá turistická místa v okolí penzionu

Zvětšit
Památník na Bunči

Mapa

Památník připomínající partyzánskou činnost za druhé světové války v okolí Bunče.

Zvětšit
Vysílač na hoře Jílová

mapa

Jeden z nejvyšších vrcholů nedaleko Bunče. Na vrcholu je nepřístuný vysílač. I přesto je odtud pěkný výhled do okolí Kroměříže. V okolních lesích jsou malé zajímavé skalní útvary.

Zvětšit
Studánka u lvích hlav

mapa

Studánka u Lvích hlav se nachází asi 2,km od Bunče. Vede sem pohodlná sfaltová cesta. Terén je velmi mírný a vhodný i pro velmi slabé turisty. Nejvhodnější je však pro cyklisty. Velmi příjemné místo k odpočinku a občerstvení.

Zvětšit
Lovecká chata Hubertka

mapa

Ve vzdálenosti asi 3,5 km od Bunče stojí při cestě na Salaš lovecká chata Hubertka.Původní dřevěná byla postavena v roce 1910.Nová zděná byla postavena v roce 1937 a na budovu byl zavěšen obraz sv.Huberta. Je zde rozcestník turistických tras.

 

Zvětšit
Lovecká chata Hubertka

mapa

 

 

Ve vzdálenosti asi 3,5 km od Bunče stojí při cestě na Salaš lovecká chata Hubertka.Původní dřevěná byla postavena v roce 1910.Nová zděná byla postavena v roce 1937 a na budovu byl zavěšen obraz sv.Huberta. Je zde rozcestník turistických tras.

Zvětšit
Rozhledna na Brdu

mapa

Název této nejvyšší hory Chřibů a střední Moravy je snad odvozen od starého slova brd,které mělo označovat les na vyvýšeném místě se skalnatým vrcholem.

Brdo je vyšším vrcholem dvojvrcholu hory,na které jsou ještě dnes patrny zbytky pravěkého hradiska,které zařadil archeolog profesor Vilém Hrubý do období lužických popelnicových polí. Další průzkumy potvrdily,že jde skutečně o opevnění z pozdní doby bronzové s keramikou popelnicových polí. Hradisko bylo zřejmě využíváno v době velkomoravské.

Brdo se nachází asi 3,5 km j.z. od Bunče. Příkřejší s.z. skalnatý svah je tvořen paleogenními pískovci a slepenci solaňských vrstev magurského flyše. Na j.v. a s.v. svahu jsou dobře znát bbytky valového opevnění dosahující výšky až 2 m. Plocha hradiska je odhadována na 4,5 ha. Délka dodnes zachovaného hlinito – kamenitého valu na j.v. straně je asi 800 m. Hradisko bylo objeveno v roce 1887 Olomouckým muzejním spolkem a poprvé popsáno v roce 1890 p.Františkem Přikrylem.

Nedávno odlesněný vrchol Brda zdobí nová kamenná rozhledna,vysoká 24 m.Z rozhledny lze vidět za příznivého počasí části Jeseníků a Beskyd,Bíle a Malé Karpaty,dále Pálavu a vyjmečně v pozadí se rýsující Alpy.

Zvětšit
Rozhledna na Brdu

mapa

 

Název této nejvyšší hory Chřibů a střední Moravy je snad odvozen od starého slova brd,které mělo označovat les na vyvýšeném místě se skalnatým vrcholem.

Brdo je vyšším vrcholem dvojvrcholu hory,na které jsou ještě dnes patrny zbytky pravěkého hradiska,které zařadil archeolog profesor Vilém Hrubý do období lužických popelnicových polí. Další průzkumy potvrdily,že jde skutečně o opevnění z pozdní doby bronzové s keramikou popelnicových polí. Hradisko bylo zřejmě využíváno v době velkomoravské.

Brdo se nachází asi 3,5 km j.z. od Bunče. Příkřejší s.z. skalnatý svah je tvořen paleogenními pískovci a slepenci solaňských vrstev magurského flyše. Na j.v. a s.v. svahu jsou dobře znát bbytky valového opevnění dosahující výšky až 2 m. Plocha hradiska je odhadována na 4,5 ha. Délka dodnes zachovaného hlinito – kamenitého valu na j.v. straně je asi 800 m. Hradisko bylo objeveno v roce 1887 Olomouckým muzejním spolkem a poprvé popsáno v roce 1890 p.Františkem Přikrylem.

Nedávno odlesněný vrchol Brda zdobí nová kamenná rozhledna,vysoká 24 m.Z rozhledny lze vidět za příznivého počasí části Jeseníků a Beskyd,Bíle a Malé Karpaty,dále Pálavu a vyjmečně v pozadí se rýsující Alpy.

Zvětšit
Kámen na malém Brdu

mapa

Druhý nejvyšší vrchol Chřibů. Nachází se jen pár set metrů od svého většího brášky. Na vrcholku je plochá skála a stará dřevěná rozhledna, která již není přístupná kvůli velkému stupni zchátrání.

Zvětšit
Torzo dálnice

mapa

Komunikace dálničního typu procházející na vrcholech Chřibů se může z dnešního pohledu zdát utopií, ale na konci roku 1938 rozhodla Československá vláda o výstavbě dálnice označované – Západ – východ. Šlo o první výhradně českou (československou) dálnici na našem území. Dálnice měla tvořit komunikační tepnu středem území bývalého Československa co nejdále od hranic z Německem, aby bylo znemožněno její přetnutí. Proto byla vedena co nejpříměji z Prahy přes Brno, Zlín, dále na Slovensko. Právě úsek Brno – Zlín měl vést přes vrcholy Chřibů. Stavba byla zahájena až v létě roku 1939 a pokračovala až do roku 1942, kdy došlo v důsledku válečných neúspěchů Německa k úplnému zastavení všech prací. V uvedeném rozmezí asi tří let bylo v úseku Brno-Zlín rozestavěno asi 18 km dálnice. Bylo zde postaveno velké množství mostů a propustí a proveden značný objem zemních prací. Pro velmi členitý terén však nebylo po válce počítáno se zapojením tohoto úseku do nově vznikající dálniční sítě. (Bylo pouze uvažováno o vybudování horské silnice, ale ani k tomu nedošlo). Rozestavěná dálnice vstupovala do Chřibů u obce Zástřizly odkud šplhala až na nejvyšší vrchol Chřibů – Brdo (587 m. n.m.), dále pokračovala po hlavním Chřibském hřebeni přes Bunč, směrem na Kostelany a Novou Dědinu a přes obec Žlutavu měla dálnice scházet do prostoru mezi městy Otrokovice a Napajedla, v místě kde dnes ústí otrokovický obchvat. Odtud měla pokračovat dále na Zlín a Slovensko. Právě úsek sestupující s Chřibů nebyl nikdy úspěšně vyprojektován (Předložené návrhy nebyly schváleny pro neodpovídající technické parametry.), proto zde stavební práce ani nezačaly.

 

Zvětšit
Dálniční propustek

Komunikace dálničního typu procházející na vrcholech Chřibů se může z dnešního pohledu zdát utopií, ale na konci roku 1938 rozhodla Československá vláda o výstavbě dálnice označované – Západ – východ. Šlo o první výhradně českou (československou) dálnici na našem území. Dálnice měla tvořit komunikační tepnu středem území bývalého Československa co nejdále od hranic z Německem, aby bylo znemožněno její přetnutí. Proto byla vedena co nejpříměji z Prahy přes Brno, Zlín, dále na Slovensko. Právě úsek Brno – Zlín měl vést přes vrcholy Chřibů. Stavba byla zahájena až v létě roku 1939 a pokračovala až do roku 1942, kdy došlo v důsledku válečných neúspěchů Německa k úplnému zastavení všech prací. V uvedeném rozmezí asi tří let bylo v úseku Brno-Zlín rozestavěno asi 18 km dálnice. Bylo zde postaveno velké množství mostů a propustí a proveden značný objem zemních prací. Pro velmi členitý terén však nebylo po válce počítáno se zapojením tohoto úseku do nově vznikající dálniční sítě. (Bylo pouze uvažováno o vybudování horské silnice, ale ani k tomu nedošlo). Rozestavěná dálnice vstupovala do Chřibů u obce Zástřizly odkud šplhala až na nejvyšší vrchol Chřibů – Brdo (587 m. n.m.), dále pokračovala po hlavním Chřibském hřebeni přes Bunč, směrem na Kostelany a Novou Dědinu a přes obec Žlutavu měla dálnice scházet do prostoru mezi městy Otrokovice a Napajedla, v místě kde dnes ústí otrokovický obchvat. Odtud měla pokračovat dále na Zlín a Slovensko. Právě úsek sestupující s Chřibů nebyl nikdy úspěšně vyprojektován (Předložené návrhy nebyly schváleny pro neodpovídající technické parametry.), proto zde stavební práce ani nezačaly.

Zvětšit
Dálniční propustek

Komunikace dálničního typu procházející na vrcholech Chřibů se může z dnešního pohledu zdát utopií, ale na konci roku 1938 rozhodla Československá vláda o výstavbě dálnice označované – Západ – východ. Šlo o první výhradně českou (československou) dálnici na našem území. Dálnice měla tvořit komunikační tepnu středem území bývalého Československa co nejdále od hranic z Německem, aby bylo znemožněno její přetnutí. Proto byla vedena co nejpříměji z Prahy přes Brno, Zlín, dále na Slovensko. Právě úsek Brno – Zlín měl vést přes vrcholy Chřibů. Stavba byla zahájena až v létě roku 1939 a pokračovala až do roku 1942, kdy došlo v důsledku válečných neúspěchů Německa k úplnému zastavení všech prací. V uvedeném rozmezí asi tří let bylo v úseku Brno-Zlín rozestavěno asi 18 km dálnice. Bylo zde postaveno velké množství mostů a propustí a proveden značný objem zemních prací. Pro velmi členitý terén však nebylo po válce počítáno se zapojením tohoto úseku do nově vznikající dálniční sítě. (Bylo pouze uvažováno o vybudování horské silnice, ale ani k tomu nedošlo). Rozestavěná dálnice vstupovala do Chřibů u obce Zástřizly odkud šplhala až na nejvyšší vrchol Chřibů – Brdo (587 m. n.m.), dále pokračovala po hlavním Chřibském hřebeni přes Bunč, směrem na Kostelany a Novou Dědinu a přes obec Žlutavu měla dálnice scházet do prostoru mezi městy Otrokovice a Napajedla, v místě kde dnes ústí otrokovický obchvat. Odtud měla pokračovat dále na Zlín a Slovensko. Právě úsek sestupující s Chřibů nebyl nikdy úspěšně vyprojektován (Předložené návrhy nebyly schváleny pro neodpovídající technické parametry.), proto zde stavební práce ani nezačaly.

Zvětšit
Dálniční propustek

Komunikace dálničního typu procházející na vrcholech Chřibů se může z dnešního pohledu zdát utopií, ale na konci roku 1938 rozhodla Československá vláda o výstavbě dálnice označované – Západ – východ. Šlo o první výhradně českou (československou) dálnici na našem území. Dálnice měla tvořit komunikační tepnu středem území bývalého Československa co nejdále od hranic z Německem, aby bylo znemožněno její přetnutí. Proto byla vedena co nejpříměji z Prahy přes Brno, Zlín, dále na Slovensko. Právě úsek Brno – Zlín měl vést přes vrcholy Chřibů. Stavba byla zahájena až v létě roku 1939 a pokračovala až do roku 1942, kdy došlo v důsledku válečných neúspěchů Německa k úplnému zastavení všech prací. V uvedeném rozmezí asi tří let bylo v úseku Brno-Zlín rozestavěno asi 18 km dálnice. Bylo zde postaveno velké množství mostů a propustí a proveden značný objem zemních prací. Pro velmi členitý terén však nebylo po válce počítáno se zapojením tohoto úseku do nově vznikající dálniční sítě. (Bylo pouze uvažováno o vybudování horské silnice, ale ani k tomu nedošlo). Rozestavěná dálnice vstupovala do Chřibů u obce Zástřizly odkud šplhala až na nejvyšší vrchol Chřibů – Brdo (587 m. n.m.), dále pokračovala po hlavním Chřibském hřebeni přes Bunč, směrem na Kostelany a Novou Dědinu a přes obec Žlutavu měla dálnice scházet do prostoru mezi městy Otrokovice a Napajedla, v místě kde dnes ústí otrokovický obchvat. Odtud měla pokračovat dále na Zlín a Slovensko. Právě úsek sestupující s Chřibů nebyl nikdy úspěšně vyprojektován (Předložené návrhy nebyly schváleny pro neodpovídající technické parametry.), proto zde stavební práce ani nezačaly.

Zvětšit
Dálniční propustek

Komunikace dálničního typu procházející na vrcholech Chřibů se může z dnešního pohledu zdát utopií, ale na konci roku 1938 rozhodla Československá vláda o výstavbě dálnice označované – Západ – východ. Šlo o první výhradně českou (československou) dálnici na našem území. Dálnice měla tvořit komunikační tepnu středem území bývalého Československa co nejdále od hranic z Německem, aby bylo znemožněno její přetnutí. Proto byla vedena co nejpříměji z Prahy přes Brno, Zlín, dále na Slovensko. Právě úsek Brno – Zlín měl vést přes vrcholy Chřibů. Stavba byla zahájena až v létě roku 1939 a pokračovala až do roku 1942, kdy došlo v důsledku válečných neúspěchů Německa k úplnému zastavení všech prací. V uvedeném rozmezí asi tří let bylo v úseku Brno-Zlín rozestavěno asi 18 km dálnice. Bylo zde postaveno velké množství mostů a propustí a proveden značný objem zemních prací. Pro velmi členitý terén však nebylo po válce počítáno se zapojením tohoto úseku do nově vznikající dálniční sítě. (Bylo pouze uvažováno o vybudování horské silnice, ale ani k tomu nedošlo). Rozestavěná dálnice vstupovala do Chřibů u obce Zástřizly odkud šplhala až na nejvyšší vrchol Chřibů – Brdo (587 m. n.m.), dále pokračovala po hlavním Chřibském hřebeni přes Bunč, směrem na Kostelany a Novou Dědinu a přes obec Žlutavu měla dálnice scházet do prostoru mezi městy Otrokovice a Napajedla, v místě kde dnes ústí otrokovický obchvat. Odtud měla pokračovat dále na Zlín a Slovensko. Právě úsek sestupující s Chřibů nebyl nikdy úspěšně vyprojektován (Předložené návrhy nebyly schváleny pro neodpovídající technické parametry.), proto zde stavební práce ani nezačaly.

Zvětšit
Dálniční propustek

Komunikace dálničního typu procházející na vrcholech Chřibů se může z dnešního pohledu zdát utopií, ale na konci roku 1938 rozhodla Československá vláda o výstavbě dálnice označované – Západ – východ. Šlo o první výhradně českou (československou) dálnici na našem území. Dálnice měla tvořit komunikační tepnu středem území bývalého Československa co nejdále od hranic z Německem, aby bylo znemožněno její přetnutí. Proto byla vedena co nejpříměji z Prahy přes Brno, Zlín, dále na Slovensko. Právě úsek Brno – Zlín měl vést přes vrcholy Chřibů. Stavba byla zahájena až v létě roku 1939 a pokračovala až do roku 1942, kdy došlo v důsledku válečných neúspěchů Německa k úplnému zastavení všech prací. V uvedeném rozmezí asi tří let bylo v úseku Brno-Zlín rozestavěno asi 18 km dálnice. Bylo zde postaveno velké množství mostů a propustí a proveden značný objem zemních prací. Pro velmi členitý terén však nebylo po válce počítáno se zapojením tohoto úseku do nově vznikající dálniční sítě. (Bylo pouze uvažováno o vybudování horské silnice, ale ani k tomu nedošlo). Rozestavěná dálnice vstupovala do Chřibů u obce Zástřizly odkud šplhala až na nejvyšší vrchol Chřibů – Brdo (587 m. n.m.), dále pokračovala po hlavním Chřibském hřebeni přes Bunč, směrem na Kostelany a Novou Dědinu a přes obec Žlutavu měla dálnice scházet do prostoru mezi městy Otrokovice a Napajedla, v místě kde dnes ústí otrokovický obchvat. Odtud měla pokračovat dále na Zlín a Slovensko. Právě úsek sestupující s Chřibů nebyl nikdy úspěšně vyprojektován (Předložené návrhy nebyly schváleny pro neodpovídající technické parametry.), proto zde stavební práce ani nezačaly.

Zvětšit
Torzo dálnice

Komunikace dálničního typu procházející na vrcholech Chřibů se může z dnešního pohledu zdát utopií, ale na konci roku 1938 rozhodla Československá vláda o výstavbě dálnice označované – Západ – východ. Šlo o první výhradně českou (československou) dálnici na našem území. Dálnice měla tvořit komunikační tepnu středem území bývalého Československa co nejdále od hranic z Německem, aby bylo znemožněno její přetnutí. Proto byla vedena co nejpříměji z Prahy přes Brno, Zlín, dále na Slovensko. Právě úsek Brno – Zlín měl vést přes vrcholy Chřibů. Stavba byla zahájena až v létě roku 1939 a pokračovala až do roku 1942, kdy došlo v důsledku válečných neúspěchů Německa k úplnému zastavení všech prací. V uvedeném rozmezí asi tří let bylo v úseku Brno-Zlín rozestavěno asi 18 km dálnice. Bylo zde postaveno velké množství mostů a propustí a proveden značný objem zemních prací. Pro velmi členitý terén však nebylo po válce počítáno se zapojením tohoto úseku do nově vznikající dálniční sítě. (Bylo pouze uvažováno o vybudování horské silnice, ale ani k tomu nedošlo). Rozestavěná dálnice vstupovala do Chřibů u obce Zástřizly odkud šplhala až na nejvyšší vrchol Chřibů – Brdo (587 m. n.m.), dále pokračovala po hlavním Chřibském hřebeni přes Bunč, směrem na Kostelany a Novou Dědinu a přes obec Žlutavu měla dálnice scházet do prostoru mezi městy Otrokovice a Napajedla, v místě kde dnes ústí otrokovický obchvat. Odtud měla pokračovat dále na Zlín a Slovensko. Právě úsek sestupující s Chřibů nebyl nikdy úspěšně vyprojektován (Předložené návrhy nebyly schváleny pro neodpovídající technické parametry.), proto zde stavební práce ani nezačaly.

Zvětšit
Torzo dálnice

Komunikace dálničního typu procházející na vrcholech Chřibů se může z dnešního pohledu zdát utopií, ale na konci roku 1938 rozhodla Československá vláda o výstavbě dálnice označované – Západ – východ. Šlo o první výhradně českou (československou) dálnici na našem území. Dálnice měla tvořit komunikační tepnu středem území bývalého Československa co nejdále od hranic z Německem, aby bylo znemožněno její přetnutí. Proto byla vedena co nejpříměji z Prahy přes Brno, Zlín, dále na Slovensko. Právě úsek Brno – Zlín měl vést přes vrcholy Chřibů. Stavba byla zahájena až v létě roku 1939 a pokračovala až do roku 1942, kdy došlo v důsledku válečných neúspěchů Německa k úplnému zastavení všech prací. V uvedeném rozmezí asi tří let bylo v úseku Brno-Zlín rozestavěno asi 18 km dálnice. Bylo zde postaveno velké množství mostů a propustí a proveden značný objem zemních prací. Pro velmi členitý terén však nebylo po válce počítáno se zapojením tohoto úseku do nově vznikající dálniční sítě. (Bylo pouze uvažováno o vybudování horské silnice, ale ani k tomu nedošlo). Rozestavěná dálnice vstupovala do Chřibů u obce Zástřizly odkud šplhala až na nejvyšší vrchol Chřibů – Brdo (587 m. n.m.), dále pokračovala po hlavním Chřibském hřebeni přes Bunč, směrem na Kostelany a Novou Dědinu a přes obec Žlutavu měla dálnice scházet do prostoru mezi městy Otrokovice a Napajedla, v místě kde dnes ústí otrokovický obchvat. Odtud měla pokračovat dále na Zlín a Slovensko. Právě úsek sestupující s Chřibů nebyl nikdy úspěšně vyprojektován (Předložené návrhy nebyly schváleny pro neodpovídající technické parametry.), proto zde stavební práce ani nezačaly.

Zvětšit
Dálniční propustek

Komunikace dálničního typu procházející na vrcholech Chřibů se může z dnešního pohledu zdát utopií, ale na konci roku 1938 rozhodla Československá vláda o výstavbě dálnice označované – Západ – východ. Šlo o první výhradně českou (československou) dálnici na našem území. Dálnice měla tvořit komunikační tepnu středem území bývalého Československa co nejdále od hranic z Německem, aby bylo znemožněno její přetnutí. Proto byla vedena co nejpříměji z Prahy přes Brno, Zlín, dále na Slovensko. Právě úsek Brno – Zlín měl vést přes vrcholy Chřibů. Stavba byla zahájena až v létě roku 1939 a pokračovala až do roku 1942, kdy došlo v důsledku válečných neúspěchů Německa k úplnému zastavení všech prací. V uvedeném rozmezí asi tří let bylo v úseku Brno-Zlín rozestavěno asi 18 km dálnice. Bylo zde postaveno velké množství mostů a propustí a proveden značný objem zemních prací. Pro velmi členitý terén však nebylo po válce počítáno se zapojením tohoto úseku do nově vznikající dálniční sítě. (Bylo pouze uvažováno o vybudování horské silnice, ale ani k tomu nedošlo). Rozestavěná dálnice vstupovala do Chřibů u obce Zástřizly odkud šplhala až na nejvyšší vrchol Chřibů – Brdo (587 m. n.m.), dále pokračovala po hlavním Chřibském hřebeni přes Bunč, směrem na Kostelany a Novou Dědinu a přes obec Žlutavu měla dálnice scházet do prostoru mezi městy Otrokovice a Napajedla, v místě kde dnes ústí otrokovický obchvat. Odtud měla pokračovat dále na Zlín a Slovensko. Právě úsek sestupující s Chřibů nebyl nikdy úspěšně vyprojektován (Předložené návrhy nebyly schváleny pro neodpovídající technické parametry.), proto zde stavební práce ani nezačaly.

Zvětšit
Skála Jeřabčina

mapa

Skalní útvar nesprávně nazýván Vylízaná skála se nalézá nedaleko Bunče při cestě na horu Brdo. Ze skály je pěkný výhled do okolních lesů. Z důvodů zalesněnosti je však skála z jiných míst dnes již prakticky nerozeznatelná.

Zvětšit
Skála Jeřabčina

mapa

Skalní útvar nesprávně nazýván Vylízaná skála se nalézá nedaleko Bunče při cestě na horu Brdo. Ze skály je pěkný výhled do okolních lesů. Z důvodů zalesněnosti je však skála z jiných míst dnes již prakticky nerozeznatelná.

Zvětšit
Skála Jeřabčina

mapa

Skalní útvar nesprávně nazýván Vylízaná skála se nalézá nedaleko Bunče při cestě na horu Brdo. Ze skály je pěkný výhled do okolních lesů. Z důvodů zalesněnosti je však skála z jiných míst dnes již prakticky nerozeznatelná.

Zvětšit
Skála Jeřabčina

mapa

Skalní útvar nesprávně nazýván Vylízaná skála se nalézá nedaleko Bunče při cestě na horu Brdo. Ze skály je pěkný výhled do okolních lesů. Z důvodů zalesněnosti je však skála z jiných míst dnes již prakticky nerozeznatelná.

Zvětšit
Skála Jeřabčina

mapa

Skalní útvar nesprávně nazýván Vylízaná skála se nalézá nedaleko Bunče při cestě na horu Brdo. Ze skály je pěkný výhled do okolních lesů. Z důvodů zalesněnosti je však skála z jiných míst dnes již prakticky nerozeznatelná.

Zvětšit
Skála Jeřabčina

mapa

Skalní útvar nesprávně nazýván Vylízaná skála se nalézá nedaleko Bunče při cestě na horu Brdo. Ze skály je pěkný výhled do okolních lesů. Z důvodů zalesněnosti je však skála z jiných míst dnes již prakticky nerozeznatelná.

Zvětšit
Komínské skály

mapa

Komínské skály jsou někdy nazývány také „středem“ Moravy a údajně měly být také ohňovou horou.Na ohňových horách byl zapalován oheň signalizující nebezpečí.Po celé délce hřbetu jsou rozesety větší i menší skalní formy.Nejvýraznější z nich,tvořící vlastní vrchol má pozoruhodný tvar.Je asi 8 m vysoký,téměř 20 m dlouhý a 5 m široký,směrem vzhůru se hrotovitě zužující.Tvar skaliska modelovalo dlouhodobé zvětrávání pískovců a slepenců.Na severní straně útvaru vznikl výrazný převis.Několik metrů od převisu se nachází horní hrana výrazné skalní stěny vzniklé mrazovým zvětráváním /mrazový srub /.Tuto část Chřibů navštěvovali mimo jiné příslušníci rodiny Thunů,držících kvasické panství.Několikrát sem zavítal i známý arcivévoda a následník rakouského trůnu František Ferdinand d’Este,příbuzný hraběte Thuna.

Nejenom z těchto důvodů dala správa panství v roce 1903 zřídit z největšího skaliska rozhlednu,opatřenou schodištěm a plošinou. Vyhlídku bylo třeba opatřit kovovým zábradlím,jež muselo být zalito do vysekaných děr.K zalévání zámečníci používali síru rozpuštěnou nad ohněm.při této činnosti se tvořila oblaka dýmu,která vystupovala vysoko nad skálu a byla viditelná až na Kroměřížsku a Uherskohradišťsku.A lidé si povídali,že už odedávna slýchali pod Komínkami temné hučení. V celých horách je prý cítit sirný dým,zem se chvěje a na světě byla pověst o sopce.Pražská Národní politika z roku 1904,nebo americké krajanské noviny Svornost a Baltimorské listy psaly o tomto přírodním jevu. Ještě dlouhá léta byl u silnice na odbočující lesní cestě směrník – K sopce. Mnoho lidí zprávě o sopce uvěřilo a putovalo na Komínky. Užitek z toho měli zvláště hostinští. Ti najímali z okolí kluky,aby na skále zapalovali mokré roští,z něhož stoupal viditelný dým. V nedalekých Kostelanech se jeden občan obával sopky tak,že zastavil stavbu nového domu. V tamní trafice se prodávaly upomínkové předměty. Z vesničky Újezdsko se chtěli někteří obyvatelé vystěhovat ze strachu až do Ameriky. Úsměvnou senzaci nakonec utlumil až článek ředitele kyjovského gymnázia Josefa Klvani,který přítomnost sopky zcela vyloučil.

Zvětšit
Gavendova skála

mapa

Skalní útvar nedaleko turistického rozcestníku Vlčák. Na skále je namalovaný kříž připomínající tragickou havárii dvou vojenských letounů z roku 1945, které údajně v mlze narazily do skály.

Zvětšit
Holý kopec

mapa

Hradisko Holý kopec leží na pod vrcholem Holého kopce (548,3 m n.m.) asi 2 km západně od hradu Buchlova a přibližně 15 km západně od Uherského Hradiště. Ve vrcholové části Holého kopce se nacházejí skalní útvary Varhany, na západ od vrcholu leží Zbořené zámky. Hradisko, jehož existenci připomínají i pomístní názvy "V rynku", "Bašta" a "Bránky", se rozkládá kolem vrcholu a bylo objeveno v roce 1897 I. L. Červinkou. Dochovaly se zde zbytky mohutného valového opevnění, dosahující výšky až 5 m, také celková plocha hradiska dosahuje úctyhodných 15 ha při největší vnitřní délce okolo 850 m, a šířce 180 m. Svými rozměry je patrně největším hradiskem z doby popelnicových polí na Moravě. Hradisko bylo vybudováno na konci doby bronzové a počátku starší doby železné lidem halštatské lužické kultury.

Zvětšit
Hrad Cimburk

mapa

Cimburk (někdy též Nový Cimburk) je zřícenina hradu na jižní Moravě, 4 km východně od Koryčan v okrese Kroměříž.

Hrad dal postavit Bernard z Cimburka v letech 1327–1333 a roku 1348 na něj z původního hradu Cimburk (okres Svitavy) přesídlil. Původně se jednalo o gotický hrad. Je typickým představitelem dynamizující hradní architektury první poloviny 14. století, s výraznými prvky francouzské fortifikační architektury. Protáhlá dvouvěžová bergfritová dispozice spolu s použitím nadstandardních architektonických a kamenických postupů činí z něj památku prvořadého významu.

Hrad v roce 1358 koupil moravský markrabě Jan Jindřich. V roce 1375 ho zastavil Zikmundu z Letovic a v roce 1398 uvázal Čenkovi z Drahotuš. V roce 1407 hrad přepadl a obsadil další zástavní držitel Vok IV. z Holštejna. V roce 1429 přenechal Vok V. z Holštejna hrad svému příbuznému Štěpánovi ze Zdounek a Vartnova. Za česko-uherských válek byl hrad dobyt uherským králem Matyášem. Poté proběhlo několik vlastnických přesunů, až hrad nakonec roku 1523 odkoupil Vilém z Víckova. Po roce 1523 a 1661 byl hrad přestavován. Od počátku 18. století, kdy již nehrozilo nebezpečí tureckého vpádu, byl opuštěn a chátral. Na konci 20. století se zdál osud zříceniny zpečetěn, protože neuplynula snad jediná zima, po které by se rozsah hradu v důsledku řícení staticky narušených zdí nezmenšil. Díky skupině příznivců hradu, občanskému sdružení Polypeje, nastal po roce 1994 obrat k lepšímu, i když z hlediska záchrany některých částí hradu je již zřejmě pozdě.

Zvětšit
Hrad Cimburk

mapa

Cimburk (někdy též Nový Cimburk) je zřícenina hradu na jižní Moravě, 4 km východně od Koryčan v okrese Kroměříž.

Hrad dal postavit Bernard z Cimburka v letech 1327–1333 a roku 1348 na něj z původního hradu Cimburk (okres Svitavy) přesídlil. Původně se jednalo o gotický hrad. Je typickým představitelem dynamizující hradní architektury první poloviny 14. století, s výraznými prvky francouzské fortifikační architektury. Protáhlá dvouvěžová bergfritová dispozice spolu s použitím nadstandardních architektonických a kamenických postupů činí z něj památku prvořadého významu.

Hrad v roce 1358 koupil moravský markrabě Jan Jindřich. V roce 1375 ho zastavil Zikmundu z Letovic a v roce 1398 uvázal Čenkovi z Drahotuš. V roce 1407 hrad přepadl a obsadil další zástavní držitel Vok IV. z Holštejna. V roce 1429 přenechal Vok V. z Holštejna hrad svému příbuznému Štěpánovi ze Zdounek a Vartnova. Za česko-uherských válek byl hrad dobyt uherským králem Matyášem. Poté proběhlo několik vlastnických přesunů, až hrad nakonec roku 1523 odkoupil Vilém z Víckova. Po roce 1523 a 1661 byl hrad přestavován. Od počátku 18. století, kdy již nehrozilo nebezpečí tureckého vpádu, byl opuštěn a chátral. Na konci 20. století se zdál osud zříceniny zpečetěn, protože neuplynula snad jediná zima, po které by se rozsah hradu v důsledku řícení staticky narušených zdí nezmenšil. Díky skupině příznivců hradu, občanskému sdružení Polypeje, nastal po roce 1994 obrat k lepšímu, i když z hlediska záchrany některých částí hradu je již zřejmě pozdě.

Zvětšit
Hrad Cimburk

mapa

Cimburk (někdy též Nový Cimburk) je zřícenina hradu na jižní Moravě, 4 km východně od Koryčan v okrese Kroměříž.

Hrad dal postavit Bernard z Cimburka v letech 1327–1333 a roku 1348 na něj z původního hradu Cimburk (okres Svitavy) přesídlil. Původně se jednalo o gotický hrad. Je typickým představitelem dynamizující hradní architektury první poloviny 14. století, s výraznými prvky francouzské fortifikační architektury. Protáhlá dvouvěžová bergfritová dispozice spolu s použitím nadstandardních architektonických a kamenických postupů činí z něj památku prvořadého významu.

Hrad v roce 1358 koupil moravský markrabě Jan Jindřich. V roce 1375 ho zastavil Zikmundu z Letovic a v roce 1398 uvázal Čenkovi z Drahotuš. V roce 1407 hrad přepadl a obsadil další zástavní držitel Vok IV. z Holštejna. V roce 1429 přenechal Vok V. z Holštejna hrad svému příbuznému Štěpánovi ze Zdounek a Vartnova. Za česko-uherských válek byl hrad dobyt uherským králem Matyášem. Poté proběhlo několik vlastnických přesunů, až hrad nakonec roku 1523 odkoupil Vilém z Víckova. Po roce 1523 a 1661 byl hrad přestavován. Od počátku 18. století, kdy již nehrozilo nebezpečí tureckého vpádu, byl opuštěn a chátral. Na konci 20. století se zdál osud zříceniny zpečetěn, protože neuplynula snad jediná zima, po které by se rozsah hradu v důsledku řícení staticky narušených zdí nezmenšil. Díky skupině příznivců hradu, občanskému sdružení Polypeje, nastal po roce 1994 obrat k lepšímu, i když z hlediska záchrany některých částí hradu je již zřejmě pozdě.

Zvětšit
Kazatelna

mapa

Jako ostrý zub, zabodnutý do země, ční osamělé skalisko, od dávných časů se nazývající Kazatelna. Je to 8 m vysoký, ojedinělý a morfologicky zajímavý skalní útvar, který je od roku 1967 chráněn jako přírodní památka. Skalisko je tvořeno převážně hrubozrnným pískovcem světle hnědé barvy, který je složen z křemene, ortoklasu, muskovitu a biotitu.
Horní část skalního výchozu byla ve středověku změněna člověkem. Byly na ní vytesány schůdky pro snadný výstup na vrchol, kde byla upravená plocha připomínající kazatelnu, jsou zde patrné i otvory pro ukotvení zábradlí. Skála zřejmě skutečně sloužila jako kazatelna, traduje se, že již v 9. století z ní kázal moravský arcibiskup Metoděj. Později kazatelnu vyžívali augustiniáni z nedalekého kláštera u kostela Svatého Klimenta (dnes Národní kulturní památka Hradisko sv. Klimenta) a po zániku kláštera snad i některá z pronásledovaných středověkých sekt. Na vrcholu Kazatelny byl v roce 1972 osazen železný dvouramenný kříž. Z plošiny se otevírá výhled západním směrem ku Brnu.
Nachází se pod hlavním hřebenem Chřibů na severovýchodním svahu kóty 541,6 m u červeně značené turistické cesty, asi 1 km jihovýchodně od zříceniny hradu Cimburk, v nadmořské výšce 510 až 540 m.

Zvětšit
Skála Kozel

mapa

Kozel je přírodní památka situovaná, jako izolovaný skalní útvar v přírodním parku Chřiby. Nachází se v severozápadním svahu Ocásku, 650 m jižně od zříceniny hradu Cimburk. Je tvořen pískovcem a slepenci magurského flyše. Výška skaliska je 22 m, půdorys činí 20×6 m. Je vyhledávaným cílem horolezců – popsáno je celkem 18 výstupových tras.

Dle pověsti čerti chtěli překazit Cyrilu a Metoději stavbu kostela na hoře sv. Klimenta. Každý nesl jeden velký balvan (Lucifer pak ten největší) a blížili se ke kostelu. Když je Metoděj zpozoroval, vztyčil proti nim znamení svatého kříže a čerti v děsu upustili každý svůj balvan právě tam, kde zrovna byl. Kozel byl balvan, který nesl sám Lucifer. Dle jiné pověsti, zaznamenané v roce 1940 Rudolfem Šrotem, je skalisko zkamenělý čert, který byl vypuzen poustevníkem, stavějícím kapli pod vrcholem Ocásku.

Zvětšit
Hrad Buchlov

mapa

Buchlov je královský hrad stojící na jednom z nejvyšších vrcholků Chřibů nad Buchlovicemi v nadmořské výšce 509 metrů. Doba stavby tohoto hradu se odhaduje na 1. polovinu 13. století. Poslední úpravu hradu provedl vévoda Jan Ždánský ze Zástřizel při přestavbě na renesanční sloh v letech 1540–1558. Hrad je ve vlastnictví státu a je spravován Národním památkovým ústavem.

WEB

Zvětšit
Hrad Buchlov

mapa

Buchlov je královský hrad stojící na jednom z nejvyšších vrcholků Chřibů nad Buchlovicemi v nadmořské výšce 509 metrů. Doba stavby tohoto hradu se odhaduje na 1. polovinu 13. století. Poslední úpravu hradu provedl vévoda Jan Ždánský ze Zástřizel při přestavbě na renesanční sloh v letech 1540–1558. Hrad je ve vlastnictví státu a je spravován Národním památkovým ústavem.

WEB

Zvětšit
Hrad Buchlov

mapa

Buchlov je královský hrad stojící na jednom z nejvyšších vrcholků Chřibů nad Buchlovicemi v nadmořské výšce 509 metrů. Doba stavby tohoto hradu se odhaduje na 1. polovinu 13. století. Poslední úpravu hradu provedl vévoda Jan Ždánský ze Zástřizel při přestavbě na renesanční sloh v letech 1540–1558. Hrad je ve vlastnictví státu a je spravován Národním památkovým ústavem.

WEB

Zvětšit
Hrad Buchlov

mapa

Buchlov je královský hrad stojící na jednom z nejvyšších vrcholků Chřibů nad Buchlovicemi v nadmořské výšce 509 metrů. Doba stavby tohoto hradu se odhaduje na 1. polovinu 13. století. Poslední úpravu hradu provedl vévoda Jan Ždánský ze Zástřizel při přestavbě na renesanční sloh v letech 1540–1558. Hrad je ve vlastnictví státu a je spravován Národním památkovým ústavem.

WEB

Zvětšit
Hrad Buchlov

mapa

Buchlov je královský hrad stojící na jednom z nejvyšších vrcholků Chřibů nad Buchlovicemi v nadmořské výšce 509 metrů. Doba stavby tohoto hradu se odhaduje na 1. polovinu 13. století. Poslední úpravu hradu provedl vévoda Jan Ždánský ze Zástřizel při přestavbě na renesanční sloh v letech 1540–1558. Hrad je ve vlastnictví státu a je spravován Národním památkovým ústavem.

WEB

Zvětšit
Hrad Buchlov

mapa

Buchlov je královský hrad stojící na jednom z nejvyšších vrcholků Chřibů nad Buchlovicemi v nadmořské výšce 509 metrů. Doba stavby tohoto hradu se odhaduje na 1. polovinu 13. století. Poslední úpravu hradu provedl vévoda Jan Ždánský ze Zástřizel při přestavbě na renesanční sloh v letech 1540–1558. Hrad je ve vlastnictví státu a je spravován Národním památkovým ústavem.

WEB

Zvětšit
Kaple svaté Barbory

mapa

Kaple svaté Barbory (lidové pojmenování Barborka) se nachází na kopci Modla v Chřibech, v blízkosti hradu Buchlov, 3 km od městyse Buchlovice. Kaple vznikla ve 13. století. První písemná zmínka o kapli pochází z roku 1412. Je vystavěna na křížovém půdorysu s centrální osvětlovací kopulí. Pod stavbou byly vybudovány čtyři hrobky, kde našli místo posledního odpočinku někteří bývalí majitelé panství - Petřvaldové a Berchtoldové. Také jsou zde, za hlavním vstupem pod podlahou, pohřbeni mniši řádu sv. Františka. Hanuš Zikmund z Petřvaldu se zasloužil o výstavbu nové kaple v letech 1672 - 1673. Hlavní oltář kaple pochází z přelomu 17. a 18. století, postranní oltáře jsou vyzdobeny vyobrazeními sv. Zikmunda a sv. Ludmily. Na stěnách visí posmrtné portréty členů rodiny Berchtoldů od malíře Františka Dorazila. Dodnes se u kaple odbývají dvě poutní bohoslužby, a to na svátky Nejsvětější Trojice a Nanebevzetí Panny Marie.

Zvětšit
kaple svaté Barbory

mapa

Kaple svaté Barbory (lidové pojmenování Barborka) se nachází na kopci Modla v Chřibech, v blízkosti hradu Buchlov, 3 km od městyse Buchlovice. Kaple vznikla ve 13. století. První písemná zmínka o kapli pochází z roku 1412. Je vystavěna na křížovém půdorysu s centrální osvětlovací kopulí. Pod stavbou byly vybudovány čtyři hrobky, kde našli místo posledního odpočinku někteří bývalí majitelé panství - Petřvaldové a Berchtoldové. Také jsou zde, za hlavním vstupem pod podlahou, pohřbeni mniši řádu sv. Františka. Hanuš Zikmund z Petřvaldu se zasloužil o výstavbu nové kaple v letech 1672 - 1673. Hlavní oltář kaple pochází z přelomu 17. a 18. století, postranní oltáře jsou vyzdobeny vyobrazeními sv. Zikmunda a sv. Ludmily. Na stěnách visí posmrtné portréty členů rodiny Berchtoldů od malíře Františka Dorazila. Dodnes se u kaple odbývají dvě poutní bohoslužby, a to na svátky Nejsvětější Trojice a Nanebevzetí Panny Marie.

Zvětšit
Břestecká skála

mapa

Břestecká skála je přírodní památka ležící cca 1,5 km severozápadně od obce Břestek, okres Uherské Hradiště, která byla vyhlášena roku 2002. Tento soubor pískovcových skal se spolu s územím reliktního výskytu borovice lesní a s původní karpatskou dubohabřinou rozkládá na relativně malé ploše o výměře 4,1 ha. Přírodní památka je situována v nadmořské výšce od 280 do 400 m. Nachází se v krajině chřibského pohoří, v těsné blízkosti turisticky zajímavých míst jako je hrad Buchlov nebo PP Barborka. Velmi oblíbeným výchozím či zakončovacím bodem je hospoda "Pod skalou".

Zvětšit
Sekvojovec obrovský

mapa

Památný strom na Břestku Chabaních. Největší strom svého druhu v evropě.

  • název: Sekvojovec v Břestku, Sekvojovec v Chabaních
  • výška: 32 m (2001), 25 m (~2002)
  • obvod: 612 cm (2001), 590 cm (~2002)
  • průměr koruny: 16 m (2001), 10 m (~2002)
  • věk: 270 let (informační tabule), 170 let (2001), 100-150 let (~2002)
  • finalista soutěže Strom roku 2003 (7. místo)
Zvětšit
Buchlov kámen

mapa

Buchlovský kámen je asi 12 m vysoké osamělé pískovcové skalisko, nacházející se přibližně 4 kilometry severně od hradu Buchlova, při červené značce vedoucí na Vlčák. Název skaliska je uváděn již roku 1555 ve smlouvě mezi Janem Ždánským ze Zástřizl, pánem na Buchlově a Janem Greifenfelsem, opatem velehradského konventu.. Pověst týkající se tohoto zajímavého přírodního výtvoru byla dokonce zpracována jako loutková hra v roce 1931. Z horolezeckého hlediska skála nabízí pouze několik - popsáno 6 - výstupových cest.

Zvětšit
Budačina

mapa

Přírodní památka Budačina představuje pískovcové skalní útvary a opuštěný lom na levém údolním svahu Kudlovického potoka. Nachází se ve východní části Chřibů v nadmořské výšce 315 až 375 m, v závěru Kudlovické doliny v místní trati Budačina, asi 8 km severozápadně od obce Kudlovice. Podle tradovaných pověstí sloužila jeskyňka v minulosti jako skrýš pro loupežníky Ondráše a Juráše, kteří přepadávali kupce projíždějící po nedaleké kupecké stezce. V soutěsce na Velké skále je umístěna pamětní bronzová deska k uctění památky Antonína Rozsypala, který byl umučen v roce 1942 v Mauthausenu.

Zvětšit
Budačina

mapa

Přírodní památka Budačina představuje pískovcové skalní útvary a opuštěný lom na levém údolním svahu Kudlovického potoka. Nachází se ve východní části Chřibů v nadmořské výšce 315 až 375 m, v závěru Kudlovické doliny v místní trati Budačina, asi 8 km severozápadně od obce Kudlovice. Podle tradovaných pověstí sloužila jeskyňka v minulosti jako skrýš pro loupežníky Ondráše a Juráše, kteří přepadávali kupce projíždějící po nedaleké kupecké stezce. V soutěsce na Velké skále je umístěna pamětní bronzová deska k uctění památky Antonína Rozsypala, který byl umučen v roce 1942 v Mauthausenu.

Zvětšit
Budačina

mapa

Přírodní památka Budačina představuje pískovcové skalní útvary a opuštěný lom na levém údolním svahu Kudlovického potoka. Nachází se ve východní části Chřibů v nadmořské výšce 315 až 375 m, v závěru Kudlovické doliny v místní trati Budačina, asi 8 km severozápadně od obce Kudlovice. Podle tradovaných pověstí sloužila jeskyňka v minulosti jako skrýš pro loupežníky Ondráše a Juráše, kteří přepadávali kupce projíždějící po nedaleké kupecké stezce. V soutěsce na Velké skále je umístěna pamětní bronzová deska k uctění památky Antonína Rozsypala, který byl umučen v roce 1942 v Mauthausenu.

Zvětšit
Kamínka

mapa

Rekreační areál Kamínka Roštín se nachází uprostřed Chřibských lesů, 17 km jihozápadně od města Kroměříž. Okolím vedou řádně značené turistické stezky, cyklotrasy i hipostezka. Pravidelně se zde pořádají různé sportovní, kulturní, školní, rodinné a firemní akce. Areál nabízí nejen stylovou Jelínkovu restauraci se zastřešenou venkovní terasou, možnosti ubytování a sociální zázemí, ale také umělou víceúčelovou sportovní plochu, písčíté i travnaté hřiště, venkovní dětské hřiště, upravená ohniště.

Zvětšit
Kamínka

mapa

Rekreační areál Kamínka Roštín se nachází uprostřed Chřibských lesů, 17 km jihozápadně od města Kroměříž. Okolím vedou řádně značené turistické stezky, cyklotrasy i hipostezka. Pravidelně se zde pořádají různé sportovní, kulturní, školní, rodinné a firemní akce. Areál nabízí nejen stylovou Jelínkovu restauraci se zastřešenou venkovní terasou, možnosti ubytování a sociální zázemí, ale také umělou víceúčelovou sportovní plochu, písčíté i travnaté hřiště, venkovní dětské hřiště, upravená ohniště.

Zvětšit
Město Kroměříž

mapa

Kroměříž (německy Kremsier), přezdívaná Hanácké Athény, je okresní město ve Zlínském kraji. Leží na řece Moravě při jižním konci Hornomoravského úvalu a zároveň v jižním cípu úrodné Hané. Žije zde téměř 29 tisíc obyvatel. V roce 1997 byla Kroměříž vyhlášena nejkrásnějším historickým městem České republiky a o rok později byl zdejší Arcibiskupský zámek spolu s Květnou a Podzámeckou zahradou zapsán na listinu světového kulturního dědictví UNESCO.

Zvětšit
Město Kroměříž

mapa

Kroměříž (německy Kremsier), přezdívaná Hanácké Athény, je okresní město ve Zlínském kraji. Leží na řece Moravě při jižním konci Hornomoravského úvalu a zároveň v jižním cípu úrodné Hané. Žije zde téměř 29 tisíc obyvatel. V roce 1997 byla Kroměříž vyhlášena nejkrásnějším historickým městem České republiky a o rok později byl zdejší Arcibiskupský zámek spolu s Květnou a Podzámeckou zahradou zapsán na listinu světového kulturního dědictví UNESCO.

Zvětšit
Město Kroměříž

mapa

Kroměříž (německy Kremsier), přezdívaná Hanácké Athény, je okresní město ve Zlínském kraji. Leží na řece Moravě při jižním konci Hornomoravského úvalu a zároveň v jižním cípu úrodné Hané. Žije zde téměř 29 tisíc obyvatel. V roce 1997 byla Kroměříž vyhlášena nejkrásnějším historickým městem České republiky a o rok později byl zdejší Arcibiskupský zámek spolu s Květnou a Podzámeckou zahradou zapsán na listinu světového kulturního dědictví UNESCO.

Zvětšit
Město Kroměříž

mapa

Kroměříž (německy Kremsier), přezdívaná Hanácké Athény, je okresní město ve Zlínském kraji. Leží na řece Moravě při jižním konci Hornomoravského úvalu a zároveň v jižním cípu úrodné Hané. Žije zde téměř 29 tisíc obyvatel. V roce 1997 byla Kroměříž vyhlášena nejkrásnějším historickým městem České republiky a o rok později byl zdejší Arcibiskupský zámek spolu s Květnou a Podzámeckou zahradou zapsán na listinu světového kulturního dědictví UNESCO.

Zvětšit
Králův stůl

mapa

Památný Králův stůl je opředen mnohými pověstmi, zvláště navazujícími na velkomoravskou minulost středního pomoraví. Králův stůl je již řadu let v centru pozornosti archeologů, kteří se snaží nalézt odpověď na otázku skutečného původu a účelu této památky. Králův stůl je blok hrubozrnného pískovce o rozměrech cca 263 x 187 cm a výšky cca 1 m. Některými badateli byl považován za megalitický dolmen, který měl sloužit jako vizír na stanovení dnů rovnodennosti a slunovratů. K tomuto účelu měly sloužit nejen značky na samotném kamenném bloku, ale především okolní kameny, dříve nazývané "lavičkami", zničené roku 1870.

Přestože se mohlo jednat o kultovní místo, funkce astronomického vizíru je sporná. Králův stůl však nesporně plnil po staletí funkci přirozeného mezníku jedné části hranice újezdu velehradského cisterciáckého kláštera. Poprvé je zmiňován v listině vymezující klášterní zboží roku 1228. Při příležitosti slavného svěcení klášterního chrámu 27. listopadu 1228 vydal Přemysl Otakar I. na Velehradě privilegium stanovující rozsah pozemkové držby kláštera. Jako přirozený mezník této hranice zůstal Králův stůl až do 18. Století. Na tomto místě byla také 6. října 1706 uzavřena smlouva o vzájemné hranici mezi velehradským klášterem a Janem Zikmundem hrabětem z Rotalu, pánem napajedelského panství.

Zvětšit
Nazareth

mapa

Přírodní památka Nazaret se nachází v přírodním parku Chřiby, přibližně 0,7 km jižně pod vrcholem Brdo (586 m n. m.) v nadmořské výšce 450–500 m n.m. Jedná se o starý lesní porost v suťovisku s četnými prameništi. Lokalita spadá do katastrálního území obce Salaš a má rozlohu 2,80 ha.

Zvětšit
Památník na Salaši

mapa

Před koncem II. světové války byla obec Salaš základnou partyzánského oddílu Jana Žižky - Olga. 29. dubna 1945 došlo k tragédii, jejíž příčiny dodnes nejsou zcela objasněny. Bylo zde gestapem zastřeleno 19 mužů a 1 žena. Autorem je sochař Mikuláštík z Uherského Hradiště.

Zvětšit
Památník u Velehradu

mapa

Památník upomínající pád amerického bombardéru za druhé světové války mezi Salaší a Velehradem.

Zvětšit
Stará cihelna

Zajímavá stavba mezi Vlčákem a Zástřizly

Zvětšit
Velehrad
Zvětšit
Vlčák
Zvětšit
Vlčák